Ve stáří bychom chtěli mít klid. Ovšem zkušenosti ukazují, že tomu tak není. A nejen proto, že se v podstatě neustále zvyšuje věk do důchodu, ale také proto, že se penze ve srovnání s inflací neustále snižují. Důchodci tak neustále chudnou.

 

 

Způsobeno je to pÅ™edevším stárnutím populace a také naším průběžným důchodovým systémem. Zatímco v dobÄ› takzvaného baby boomu vydÄ›lávali ÄtyÅ™i lidé na jednoho důchodce. Dnes je situace opaÄná – jeden ÄlovÄ›k vydÄ›lává na ÄtyÅ™i důchodce. Je tedy jasné, že taková situace je neudržitelná. Je proto potÅ™eba ji nÄ›jak Å™eÅ¡it.

 

Bohužel k tomu není politická vůle, neboÅ¥ by reformou sociálního pojiÅ¡tÄ›ní ztratila kterákoliv strana, která by jej prosadila, politické body, a tedy i voliÄe. Byla by to v podstatÄ› politická sebevražda, kterou žádná strana nechce spáchat. Je tedy na nás, abychom se na důchod pÅ™ipravili sami.

 

 

Tím hlavním, co bychom měli dělat, je spoření. Dnes naštěstí existuje hned několik možností, kam si ukládat peníze tak, aby byly zhodnocovány a nepodléhaly tak inflaci. Je tedy jen na nás, abychom zvolili tu, která je pro nás nejvhodnější.

 

SamozÅ™ejmÄ› je otázkou, kolik si vlastnÄ› můžeme dovolit mÄ›síÄnÄ› ukládat stranou. Nesmíme totiž zapomínat, že máme i výdaje, které zkrátka opominout nemůžeme, jako je nájem, jídlo Äi energie. Také bychom si mÄ›li uvÄ›domit, že naÅ¡e penzijní spoÅ™ení, aÅ¥ už jej máme v jakékoliv podobÄ›, bychom nemÄ›li sahat. Nejedná se o peníze pro naléhavé případy, ty bychom mÄ›li mít uloženy jinde.

 

Je vÅ¡ak potÅ™eba si uvÄ›domit, že naÅ¡e budoucnost závisí pouze na nás. MÄ›li bychom se o ni proto zaÄít starat co nejdříve. Čím dříve totiž zaÄneme, tím více penÄ›z pak budeme na penzi mít a tím lépe budeme ve stáří zajiÅ¡tÄ›ni. Na stát se totiž v tomto ohledu spoléhat nemůžeme. Je totiž jasné, že naÅ¡e penze nebude ani zdaleka taková, jakou bychom potÅ™ebovali.